Podivuhodná realita I
Vyběhl jsem z ulice, už jsem sotva dýchal. Najednou vidím jak kolem projíždí parní lokomotiva. Dávám najevo že chci taky jet, ale než se naděju je pryč. Běžím dál, dlaždičky mne pálí do nohou, proč zrovna dneska musí být takové vedro? Najednou jsem zakopl o nějakého čokla a... začal jsem padat a padat...
Vyběhl jsem z ulice, už jsem sotva dýchal. Najednou vidím jak kolem projíždí parní lokomotiva. Dávám najevo že chci taky jet, ale než se naděju je pryč. Běžím dál, dlaždičky mne pálí do nohou, proč zrovna dneska musí být takové vedro? Najednou jsem zakopl o nějakého čokla a... začal jsem padat a padat...
Jak dlouho jsem ležel nevím, probudil mě nějaký chlápek, jestli nechci zmrzlinu. Místo odpovědi jsem se ho zeptal kde to sem. Řekl, že sám neví. Doplazil jsem se ke studni, osvěžil se a zůstal stát. Zezadu jsem ucítil píchnutí, ozval se zvuk jako když odjišťujete kolt. Otoč se a pracky nahoru, to bylo poslední co jsem uslyšel. Tedy kromě houkání ujíždějícího vlaku...
Podivuhodná realita II
Tahle cela se mi vůbec nelíbí. Poslední co si pamatuji je studna a vlak. A pak ten někdo za zády, asi místní šerif... Musím se odsud dostat, nic jsem přece neudělal!
Někdo za mnou stojí. Cítím to. Co víc, ucítil jsem jak mě někdo praštil přes hlavu něčím tupým. Tma.
Kde to kruci jsem? Kolem jenom písek. A přímo přede mnou hora. Její špička je tak vysoko, že ji nevidím. Všechno v pořádku? otázal se nějaký drsný týpek s bičem v ruce. Ani nečekal na odpověď. Nasedl na svého koně a uháněl pryč, křičejíc něco o křišťálové lebce. Ne, tohle není v pořádku. To vůbec není v pořádku. Já chci domů!
Jak je libo, ozvalo se odkudsi zeshora. Ozářilo mne světlo tak silně, že jsem nic neviděl. A to co jsem uviděl hned poté...
Podivuhodná realita II
Tahle cela se mi vůbec nelíbí. Poslední co si pamatuji je studna a vlak. A pak ten někdo za zády, asi místní šerif... Musím se odsud dostat, nic jsem přece neudělal!
Někdo za mnou stojí. Cítím to. Co víc, ucítil jsem jak mě někdo praštil přes hlavu něčím tupým. Tma.
Kde to kruci jsem? Kolem jenom písek. A přímo přede mnou hora. Její špička je tak vysoko, že ji nevidím. Všechno v pořádku? otázal se nějaký drsný týpek s bičem v ruce. Ani nečekal na odpověď. Nasedl na svého koně a uháněl pryč, křičejíc něco o křišťálové lebce. Ne, tohle není v pořádku. To vůbec není v pořádku. Já chci domů!
Jak je libo, ozvalo se odkudsi zeshora. Ozářilo mne světlo tak silně, že jsem nic neviděl. A to co jsem uviděl hned poté...
RSS Feed