Bylo to podruhé, co jsem se dostal na naše nové tábořiště. A bylo to fajn. Původně se jednalo o vlčáckou výpravu, ale vzhledem k tomu, že nakonec jelo jen jedno vlče, se z toho stala spíše roverská výprava. Aneb, kdo chce být tatínkem?
Ačkoliv s námi jeden Tatínek jel, tatínkem se nestal. Stal se jím náš vedoucí, Soky. Nebo taky od tohoto víkendu, Sokíšek. Možná je ale dobře, že to byl jen tatínek imaginární (:D)
Na výpravě jsem byl já, Tomík, Taťka, Soky a vlče Modroočko. Za doprovodu kytary (parádní popruh jsme na ní udělali!) jsme se v sobotu ráno doberchali z Trocnova k Sedlu (to je tam, kde má být to tábořiště). Postupně jsme poté začali stavět přístřešky. Musím říct, že se povedli. Jejich stavbu občas doprovázeli nějaké ty rodinné hádky, ale jinak myslím, že to bylo dobré. A před samotnou stavbou jsme ještě byli na exkurzi po okolí.
Kroupy. Ano, kroupy. Přišli si k večeru - ale my je přelstili. U ohně jsem si už poseděli a pak jsme jen kempili ve stanech a dívali se, jak padá bílé z nebe. Nakonec jsme tak nějak postupně usnuli (znáte to, "dáme si na hoďku pauzu, pak si zahrajem tu hru na vojáky..."). V noci podnikly kroupy druhou vlnu. A jako vždy s deštěm v patách. Ale na nás neměli. My měli totiž cool přístřešky.
Ráno jsme tak nějak všichni vstali do osmi hodin. Udělali si dva čaje, pak fazole, zahráli jsme si na vojáky, odtahali pár větví. Pak jsme se sbalili a vydali do Trocnova. Vlak jsme stihli tak akorát.
Na výpravě jsme si mimo jiné v praxi otestovali "mám malý stan, mně na nohy táhne..." a zjistili, že "mrtví nemávaj".
Howgh
Na výpravě jsem byl já, Tomík, Taťka, Soky a vlče Modroočko. Za doprovodu kytary (parádní popruh jsme na ní udělali!) jsme se v sobotu ráno doberchali z Trocnova k Sedlu (to je tam, kde má být to tábořiště). Postupně jsme poté začali stavět přístřešky. Musím říct, že se povedli. Jejich stavbu občas doprovázeli nějaké ty rodinné hádky, ale jinak myslím, že to bylo dobré. A před samotnou stavbou jsme ještě byli na exkurzi po okolí.
Kroupy. Ano, kroupy. Přišli si k večeru - ale my je přelstili. U ohně jsem si už poseděli a pak jsme jen kempili ve stanech a dívali se, jak padá bílé z nebe. Nakonec jsme tak nějak postupně usnuli (znáte to, "dáme si na hoďku pauzu, pak si zahrajem tu hru na vojáky..."). V noci podnikly kroupy druhou vlnu. A jako vždy s deštěm v patách. Ale na nás neměli. My měli totiž cool přístřešky.
Ráno jsme tak nějak všichni vstali do osmi hodin. Udělali si dva čaje, pak fazole, zahráli jsme si na vojáky, odtahali pár větví. Pak jsme se sbalili a vydali do Trocnova. Vlak jsme stihli tak akorát.
Na výpravě jsme si mimo jiné v praxi otestovali "mám malý stan, mně na nohy táhne..." a zjistili, že "mrtví nemávaj".
Howgh
RSS Feed